Život ve vzpomínkách

12. března 2018 v 13:54 | Emo.Vampire.Prince |  Téma Týdne
Toto je téma přímo pro mne. Zrovna na něco takového jsem chtěla v nejbižší době udělat článek. Tak jdeme na pár mých vzpomínek, ale nechci zdělovat zatím všechny. Tak třeba zavítáme do základní školy. Respektive až od druhé základní. Celkem jsem byla na čtyřech základních školách. Dost jsem je střídala kvůli šikaně. A z první třídy mne vyhodili. Když jsem byla v první třídě tak mne na konci roku z té školy vyhodili protože mne učitelky nedávali. Třeba jsem jim vylezla na požární žebřík na škole na budově a docela vysoko. A co si pamatuji tak mne pak v parku málem srazilo auto pod, které jsem vběhla více si z první třídy nepamatuji. Ale teď k té druhé základce. Byla to stará škola. Založená komunisty a i v té době tam ještě vládl komunistický reżim. Spíše jeho zbytky, ale pořád tam byla komunistická ředitelka i učitelky. Měli jsme tam na škole jediného učitele. Jinak samé učitelky. Do této školy jsem nastoupila na zkoušku v druhé třídě a nakonec mne tam i přijaly, ale to jsem netušila jaké peklo mne čeká.


V druhé třídě mi bylo nějak osm let. No a tam začalo peklo na zemi. Už od táborů mne starší děti šikanovali a mlátili mne no, ale toto jsou snad moje nejhorší vzpomínky ze všech. No a od třetí třídy od mých devíti let mne tam začali dost šikanovat. A jediný kdo se semnou bavil bylo pár cigánů. Respektive byli tam dejme tomu dvě skupiny cigánů normální plus mínus a ta druhá skupina byli namyšlení disko koule jak já přezdívám diskanty. Ano v té době ještě nevládl swag, ale disko koule. Ta " normální" skupina se semnou bavila a vzala mne mezi sebe a ta druhá mne šikanovala s celou školou. Ano šikanoval mne jak první stupeň tak i druhý i s těmi krábami učitelkami. Ano nenávidím komunistický kundy protože mne na základní škole šikanovali s celou školou. Místo toho aby řešili šikanu tak se na mne ještě svezli a poslali mne do prdele, že si za to mohu sama. Každou chvíli jsem měla rozmlácená kolena jak mi na chodníku podkopávali nohy. Šikanovala mne celá škola i s učitelkami. Nikdo to neřešil.

A tak jsem to řekla mámě jenže ta mne posla do prdele, že mi to nevěří a nevlastní táta mne označil za lháře. A tak jsem musela jen tiše trpět protože mi nikdo nepomohl. Tak jsem se začala uzavírat do sebe a přestala jsem úplně komunikovat. No a když jsem šla do čtvrtè třídy to mi bylo deset let tak hned první den po letních prázdninách nám nová třídní učitelka jen co začala první hodina vpálila do xichtu, že náš spolužák ze třídy je po smrti, že když jeli s rodinou zpět snad z Polska tak ten řidič usnul za volantem a stala se velká nehoda při, kterè zemřela moje láska. Ano já do toho spolužáka byla zamilovaná jenže mne poslal do prdele navíc byl zamilovaný do jedný holky o třídu výše. No byl to dost velký šok pro nás všechny. On byl dost oblíbený na celý škole. Zemřel v osmi letech. Ano když mu bylo osm let tak při tý nehodě zemřel. Prý to bylo ve zprávách tehdy o té velké nehodě na nějakém snad mostě. Já sama si ze zpráv něco takového pamatuji. No až v páté třídě jsem znovu šla za mámou, že mne ve škole šikanují. Tentokrát to ovšem máma začala řešit, protože si sama stěžovala všem že jsem přestala úplně komunikovat s okolím.

Ale moc to nepomohlo. Málem mne na tý škole zabili. Kopali mne mezi nohy, vyrazili mi dech, podkopávali mo nohy atd. A až v polovině šesté třídy se máma už fakt nasrala po tom když jsem přišla domu s rozmláceným kolenem a modřinou jako kráva přes celé koleno a totálně kulhající na tu nohu, že jsem pomalu nemohla chodit tak až po tomto mi máma začala hledat novou školu. Tak jsem propadla v pololetí zpět do šesté třídy. Hned první den na nové škole mne kluci ze třídy o přestávce skopali tak, že jsem měla modřiny po celém těle. Takže jsem si fakt pomohla. Další komunistická škola s ředitelkou totální krávou co opět nic neřešila. No to by bylo na dost dlouho. Prostě mne šikanují do teď ostatní lidé. Asi tak bych to shrnula. Stejně mám v plánu někdy udělat článek zaměřený na šikanu více do hloubky. No a na čtvrté základní škole mne taky šikanovali.

Jenže zde už šikanu řešili. Byli tam přísná pravidla. Ná této základní škole jsem skončila v nemocnici s pohmožděnou rukou a taky mne jeden idiot ze třídy málem zabil protože mne hodil do topení. Ty předtím mne zase házeli do zdi tak, že jsem se tak metr proletěla. Takže fakt veselo. Poslední dobou mám to vše před očima více než kdy předtím. No a třeba proč nenávidím muže? Toto bude jen ve zkratce. Byla jsem třikrát znásilněna, hrajou si z city, jsou to děvkaři, myslí jen pérem, jsou nechutní, násilný, atd. O tom taky až někdy jindy. No je hodně věcí z mé minulosti o kterých mluvit nechci vůbec. Protože to až moc bolí. Stačí, že toho mám plnou hlavu. No to bude asi vše. Nakonec mi z toho všeho jeblo tak že jsem je málem pozabíjela já...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama